Faerská sága: Hrdinové, krev a víra

Faerské ostrovy nejsou jen místem nádherných krajin a tradičního způsobu života – jsou také dějištěm jednoho z nejstarších literárních děl středověké skandinávské literatury, Faerské ságy (Færeyinga saga). 

Faerská sága vznikla přibližně ve 13. století na Islandu a popisuje události z 10. a počátku 11. století. Tento cenný historický dokument zachycuje klíčový moment faerských dějin – přechod ostrovů od pohanství ke křesťanství a postupné začleňování do sféry norského vlivu. Původní text ságy se nedochoval v úplnosti, ale její fragmenty byly nalezeny v jiných islandských ságách, především v Ólafově sáze a Flateyjarské knize.

První zmínky o osídlení ostrovů se v sáze váží k postavě Grimura Kambana, který je považován za prvního osadníka Faerských ostrovů. Podle tradice přišel Grimur na ostrovy v 9. století jako vyhnanec z Norska, kde zuřily války mezi králem Haraldem Krásnovlasým a místními náčelníky. Sága jej popisuje jako muže, který „první osídlil Faerské ostrovy za dnů Haralda Krásnovlasého". Ačkoliv je o něm známo poměrně málo, jeho jméno Kamban naznačuje možné keltské spojení, což podporuje teorie, že ostrovy mohly být před příchodem Seveřanů obývány irskými mnichy.

Hlavní dějová linie ságy se však soustředí na dramatický střet dvou výrazných osobností faerské historie – Sigmunda Brestissona a Trónda í Gøtu. Jejich konflikt představuje střet dvou světonázorů, dvou vizí budoucnosti ostrovů.

Sigmundur Brestisson je v sáze líčen jako tragický hrdina. Jako malý chlapec přežije vyvraždění své rodiny a je donucen uprchnout z ostrovů. Po letech strávených na norském dvoře se vrací jako vyslanec krále Olafa Tryggvasona s úkolem zavést na Faerách křesťanství a upevnit norskou nadvládu. Sigmundur je statečný válečník a oddaný služebník svého krále, který se neštítí použít násilí k prosazení nové víry.

Proti němu stojí Tróndur í Gøtu, mocný náčelník a ochránce starých pohanských tradic. Představuje konzervativní sílu, která vzdoruje jak cizí nadvládě, tak novému náboženství. Tróndur je vykreslen jako lstivý, ale charismatický stratég, který obratně manévruje v politických vodách, aby zachoval faerskou nezávislost.

Sigmundur po svém návratu z Norska přivádí na ostrovy křesťanské kněze a s podporou ozbrojenců nutí místní obyvatelstvo přijmout křest. V nejvýznamnější části ságy konfrontuje samotného Trónda a jeho stoupence s ultimátem – křest, nebo smrt. Pod touto hrozbou Tróndur a ostatní "dobrovolně" přijímají novou víru, ačkoliv v soukromí mnozí stále lpí na starých božstvech.

Napětí mezi oběma muži graduje až k tragickému vyústění. Tróndur zosnuje útok na Sigmunda, který je nucen uprchnout ze svého sídla. V zoufalém pokusu o záchranu se Sigmundur vrhá do moře a pokouší se přeplavat úžinu mezi ostrovy. Přes svou výjimečnou fyzickou zdatnost nakonec umírá vyčerpáním na pobřeží ostrova Skúvoy po překonání vzdálenosti téměř 13 kilometrů. Podle ságy byl jeho bezvládný trup nalezen místním farmářem, který jej oloupil o jeho zlatý náramek – symbol královské přízně.

Přestože Sigmundur v osobním souboji prohrává, křesťanství na ostrovech zůstává. Tróndur í Gøtu přežívá svého soupeře o mnoho let a umírá jako starý muž, ale nová víra se postupně stává nedílnou součástí faerské identity.

Pro dnešní Faeřany představuje tento text důležitý prvek jejich kulturního dědictví. Postavy Sigmunda Brestissona a Trónda í Gøtu se staly ikonickými symboly faerské historie a jejich odkaz žije v mnoha podobách místní kultury – od literatury přes hudbu až po každoroční festivaly a slavnosti.