Když nás Rišo z CK CEN (jinak roduvěrný bubák) velmi jemně a decentně přemlouval k návštěvě Bangladéše, Dáša byla hned pro a já si opakoval, pro, co že tam vlastně je. No přece delta Gangy, bengálští tygři a co dál??? Ale pak to přišlo. Bomba. Lidé, Přátelští, původní. Čistota kolem nich a v nich. Každý dotyk s nimi očišťoval a vracel k původním hodnotám rodiny, přátelství. K tomu ten vynikající servis, jaký umí připravit jenom BUBO. Macko, děkujeme. Děkujeme i ostatním v tom našem mikrozájezdu. To víte, od určitého věku je přeskakování z loďky na loďku (a tam to přece ani jinak nejde), přece jenom složitější. A těch ochotných rukou se vždy našlo a hodně. A také se dodržoval pitný režim (byť jsme se nacházeli v muslimské zemi). Nechyběly nám stavební památky (byly tam), nechyběly nám strhující přírodní scenérie (byly tam). my tam ale hlavně nacházeli lidi, život na vesnicích s jejich radostmi a starostmi. Ano, i ty fabriky nás evropských nenažranců jsme viděli, a znovu nám vyvstávala ta základní věčná otázka a rozšiřováním té naší "civilizace". Ano či ne? S Dášou na ni neumíme beze zbytku odpovědět. Ale těch strašně moc krásných a inteligentních dětí by mělo mít právo zúčastňovat celosvětového snažení a soupeření jejich vrstevníků. Zdravíme všechny, s kterými jsme tuto nádhernou zemi projeli a děkujeme jim. A Vám ostatním vzkazujeme, jeďte tam, jedná se o jeden z mála neposkvrněných koutů této planety. D+H
