Carreiros do Monte, Madeirské saně bez stěhu

Jak to celé vniklo?

To se vlastně tak úplně neví. Podle jedné verze byl původním záměrem výroby saní transport vína z Monte do Funchalu – obchodník Russel Manness Gordon si tak v polovině 19. století usnadňoval cestu, protože potřeboval víno často a rychle dopravovat dolů do města. Později tyto nákladní saně nechal upravit na pohodlnější dopravní prostředek, který se rychle rozšířil mezi místními a nakonec i mezi turisty, kteří na saních jezdí dodnes. 

Existuje ale i verze o svozu dřeva z hor, nebo o přepravě bohatých lidí, kteří se nechávali ze svých domovů svážet dolů do města. 

Saně jsou vyrobené ze dřeva a z proutí a připevněné ke dvěma ližinám, které se pravidelně promazávají, aby po asfaltu dobře klouzaly. Z historického hlediska bylo velice důležité, použití lehkých materiálů, jelikož carreiros, tedy řidiči, kteří sáně již po generace řídí, je museli vynášet zpátky nahoru do kopce. Tímto lehkým materiálem se staly výhonky eukalyptu, rostliny, která byla na Madeiru přivezena v 19. století z Austrálie a která se zde přemnožila. Místní však našli pro eukalyptus smysluplné využití a problém dokázali přetavit v tradici. 

Ve 21. století se sáně již ručně nevynášejí. Řidiči si pomáhají nákladními auty, na která saně naloží, zatímco sami se nechávají vyvézt zpátky nahoru autobusem.  

Kdo saně řídí?

Tyto sáně řídí carreiros, 2 muži v tradičních bílých uniformách a slaměných kloboucích, obutí v botách s gumovou podrážkou vyrobenou ze starých pneumatik. 

Carreiros ovládají sáně svým vlastním pohybem, naskakují na ně, seskakují z nich a brzdí právě gumovými podrážkami bot. Když se dostanou do bodu, kde kopec není dostatečně strmý na to, aby sáně po asfaltu klouzaly, vezmou carreiros do ruku lana, která jsou přidělaná k přední části koše a ten potřebný kousek vás táhnou. Těchto zdatných mužů zde pracuje asi 150 a pracují, kdy se jim chce. Jsou totiž placeni od každé jízdy kterou provedou a to přesně jednu třetinu z ceny, kterou vy jakožto turisti zaplatíte. Jedna třetina jde jednomu řidiči, druhá druhému a ta třetí společnosti, která zajišťuje fungování tradice. 

Celá trasa je dlouhá asi 2 km a vede po strmé a klikaté silnici. Rychlost se může pohybovat kolem 30 až 40 km/h, ale nebojte, zkušení carreiros vědí co dělají, tuto tradici si totiž předávají z generace na generaci.

Na saních se prý svezl i Ernest Hemingway, který jízdu popsal jedním slovem – „exhilarating", což lze přeložit jako opojné, strhující, radostné.