Hammam v Buchare Zážitok Hodvábnej cesty

O tento zázitek se rád podelím s kazdým, kto si to rád precte. Uzbekistan – Buchara – 17.09.2008 Zde jsme krome jiného navstívili taky pevnost Emira Nasruláha, který po skoncení druhé svetové války zde dal popravit dva britské vylance poté, co Britanie prohrála u Kyber passu válku s Afghanistanem. Za vstupní branou stoupá na vyvýsené nádvorí kratsí tunel, po jehoz stranách jsou na dohled vsech pocestných zamrízované kobky pro zlocince jako výstraha pro pospolitý lid. Nás pruvodce Martin nám vykládal, jaké tresty se zde podle dochovaných záznamu vykonávali. Mezi nejmírnejsí patrilo useknutí hlavy, poprípade podrezání hrdla. Prý ostrejsí tresty a mucení popisovat nebude, ale ze v bazaru lze jeste i dnes koupit cernobílé fotky z drívejsích casu. A doopravdy jsem po chvilce nasel stánek s ruznými pohledy a fotografiemi význanmých panovníku a chánu. Ale v horním pravém rohu výstavního panelu se nacházeli zjevné výjevy mucení v ruzném stadiu. Svalnatý chlap klecíce na chrbte chudáka pod ním mu zvedal hlavu a obratným chvatem také nohy. Oci vypulené, lezíce na brichu srolovane do kolíbky se chudákovi asi dechu nedostávalo. Vypadalo to vsechno jako tesne pred zlomením vazu. Vedle podobné výjevy pokroucených bídáku. Upozornil jsem na ty zábery Martina, aby to mohl dát vsem zájemcum na vedomí. Martin se ale záberum potesil a zacal hned - tem co byli nablízku - vykládat aby se nenechali zmást, ze se zde jedná o zábery z místního hamamu – koupele ze 16. století, kde se od zalození nic nezmenilo a ze mezicasem vymenili jenom uteráky. Teplo prosakuje pres mramorovou podlahu, svetlo je jenom ze svícek a masáz – no vzdyt vidíte sami – dokáze vzpruzit. A ze to vse, jakoz i jiné stavby je pod ochranou UNESCO. Návstevu nám samozrejme doporucil. Stezí mohl hamamu udelat lepsí reklamu. Je doufám jasné, ze jsem si tohle nemohl nechat ujít. Po závazné prihlásce v hamamu (jeden masér zpracuje za den 6 návstevníku (na víc nemá síly) ) . (Tak uz tohle mi melo být podezrelé !) jsme se my – nadsenci - sesli vecer kolem osmé hodiny pred vstupní branou. Tam se ale s náma Martin rozloucil, ze prý lituje, ale ze má organizacní schuzku pro zítrejsí program, tak ze s náma dál nepude. To vse, spolu se sténáním vycházejícího z hamamu dávalo tusit necekané zázitky. Vstoupili jsme do prítmí. Tam se nás ujali svalnatci, hodili nám kazdému kousek plachty asi jako Kristovi a v tmavé kamenné rotunde nám vsem nabídli caj. Veci jsme ulozili do drevených skrínek a zahaleni pásem plachty jsme se usadili ve stredu rotundy u stolu s vonícím nápojem. Svalnatci po nás jezdili pohledem, jako pri obchode s otrokama. Pri pohledech na moje bicepsy, jsem cetl v jejich ocích neco jako – “ neprodejný “. Zakrátko nám ukázali na díru ve zdi, kudy pak vedla tmavá uzounká klenutá chodba nekam do útrob zeme. Tam se to pak ruzne vetvilo, rozsirovalo a vedlo dál do jednotlivých tmavých kruhových kamených prostoru. Vsude teplo, vlhko, voda kape z klenutých stropu, vse, jakoby vytesáno v nejakém zulovém monolitu. Pak ty horký mramorový prycny, kde jsme si mohli zalehnout, potit se a meknout. Netrvalo dlouho a prisli si pro nás. Mne vzali – samozrejme – jako prvního. Bylo mi jasé, ze tím naznacují – jako ze se mnou nebude moc práce. Nejdríve, jako lehnout si na kámen na bricho… to uz jsem z tech fotek znal. Pak na me chrstnul mensí kbelík plný horkého oleje, snad abych se nezadrel. Pak nastala masáz, jízda tuhýma rukama po stavcích. Na rukách mi masíroval kosti primo prez kuzi. Svalstvo - pokud tam nejaké bylo – vzalo za své. Svalnatec mi vymackával krev od pazí na rukou ven smerem ke dlaním a pak prímo az pod nechty. Tam uz ta krev nemela kam uniknout, a ja nabyl dojmu, ze mi ty prsty puknou a krev vystríkne na vsechny strany. Pak – stále lezíce na brichu – si na mne vyskocil, kleknul na stehno, pak celou vahou na druhé, rukou mi pod krkem nadzvednul hlavu, ja vypulil oci, jak jsem to videl odpoledne na obrázku, obratne se nohama zakvacil za moje chodidla a i kdyz jsem to nepokládal za mozné, celého me prohnul, jako houpacího kone. Pripadal jsem si jako reckorímský zápasník tesne pred odpískáním. K odpískání ale nedoslo. Místo toho sebou nejako mrstil, nejak se srovnal, mne si nadzvedl a proti vsem fyzikálním zákonum me svázal do kozelce. Az kdyz ve mne nekde neco prasklo, zdál se být spokojen. A tak se hned zeptal: Vsjo choroscho ? Porád jsem jeste nemohl popadnout dech, tak jsem se zmohl jenom na jednoslabicné “ da ”. Coz se mu líbilo a tak si me obrátil na záda a znovu nejako zauzlil. Posléze nastala príjemnejsí cast masírování hlavy, spánku a vlasú. Oddával jsem se masázi se zavretýma ocima az do doby, kdy me obratním chvatem zachytil pod bradou a prudkým skubnutím mi zlomil vaz. Tedy alespon jsem mel po vytrízvení podle chrupnutí stavcú ten dojem. Posléze mi za zády skroutil ruce, nacez me za ne zacal zvedat jako kanadská jízdní policie. Bylo mi to ale jedno, vsechny kosti jsem mel v tom case uz dávno gumové. Za necelou hodinku byl se mnou hotovej. Pak me posadil na kámen a polil me kbelíkem príjemné vlazné vody. Na záver me napudroval a namazal rozemletým zázvorem, at si prý jdu na dalsí horký kámen odpocinout. A sel si vybírat dalsí obet. Nikdy bych netusil, co takovej rozemletej zázvor na vydrhnuté pokozce udelá. Za chvili jsem sedel jako ve varícím oleji. A ze prý – “ oddechuj molodec !” Kolegové posléze také pricházeli a splu jsme tam pak sedeli na rozzhavených kamenech jako nadívaná kurata na zázvoru. Po pulhodine prisel mistr masér s kbelíkem plném vody a vychrstl nám ho do obliceje. Tesili jsme se z opláchnutí od té zázvorové omácky az do momentu, kdy sme si uvedomili, ze ta voda je uplne ledová. Opet jsme chvíli nemohli popadnout dech, ale uz jsme byli otrlý a blahem jsme jenom kouleli ocima. Jeste dlouho po tom, jak jsme se vytreli do sucha, opet popili zázvorového caje se nám na cele perlil pot. Zpetne muzu ríct, ze to bylo ocsen choroscho a budu ten hamam v Buchare nadále doporucovat vsem, kterí budom mít to stestí ze navstíví tohleto mesto. Pro nás to byla poslední ocista pred návstevou Absurdistanu – krajiny a státu Turkmenbaschiho. Ja Okt. 2008-10-07